Klub skalničkářů Praha

english česky

Dřípaté kultivary konikleců - ukázka z čísla 1/2008

Pan Mikuláš Mallý z Liberce pěstuje mnohou dřípatou Pulsatilla vulgaris pro velkolepou jarní show.

Ilustrace

Cesta k nim nebyla jednoduchá, začala na jaře v roce 1988 u zahradníka pana Šubrta v Hořicích v Podkrkonoší, kde jsem je poprvé spatřil na jeho skalce. Bohužel je ještě neměl namnožené na prodej. Načrtl mi ale plánek místa, kde bych je mohl získat. Šlo o zahrádkářskou kolonii v Jičíně poblíž nemocnice. Tu jsme na zpáteční cestě do Liberce s manželkou našli. Zahrádku jsme záhy objevili a s úžasem se dívali na políčko se stovkami různě barevných dřípatých konikleců. Byla to pastva pro oči, jeden byl krásnější než druhý. Dlouho jsme vybírali, šlechtitel nám je ochotně dlouhým úzkým rýčem vyndával z jílovité zeminy. Byl jsem překvapen, jak krásně v takové zemině rostly.

Na mé původní skalce na severním svahu mi ale rostly nevalně a liknavě kvetly. Byly tam omezené možnosti pro jejich pěstování. Část konikleců také ještě padlo za oběť hryzcům, kteří se v jednom roce velice přemnožili. Do plné krásy se rozrostly teprve na jižně orientované skalce na novém pozemku. Jsou to už rostliny, které jsem vypěstoval ze semen. Kvetou v barevných odstínech mezi bílou a červenou a mezi bílou a fialovou. Na některých rostlinách bývají i poloplné květy. Je to symfonie barev.

Mám je vysazené na úpatí skalky a vřesoviště tak, aby byly „na očích”(i když je správnější je vysazovat na sušších vrcholcích skalek). Pěstuji je v kamínčité zemině ze žulového podkladu s přidáním borové hrabanky. Zemina by měla být chudá na humus. Úplně rovnocenně mi rostou semenáčky z náletu i v žulovém perku. Přesto, že v přírodě roste původní koniklec obecný ve vápenitých půdách, vápník jim nepřidávám.

Na jaře, někdy ještě v tajícím sněhu, se objevují huňatá poupata, která jsou roztomilá zvláště zrána, když na chloupcích jsou usazeny kapičky rosy. Květy jsou velké až 7cm a jsou široce otevřené na chlupatých stoncích dlouhých asi 20 cm. Proti původnímu konikleci obecnému - Pulsatilla vulgaris, který má zpravidla šest okvětních lístků, tyto kultivary jich mají až i kolem dvaceti. Ty jsou ještě na koncích, někdy až k bázi lístků dřípaté. To umocňuje ozdobnost této rostliny. Po odkvětu se květní stonky a jemně dělené řapíkaté listy prodlužují na 30-40 cm. Velmi dekorativní se koniklece znovu stávají po vytvoření nažek s ochmýřenými přívěsky, které po dozrání snadno roznáší vítr. Semena je nutno vysévat brzy po sklizni, vzejdou ještě v témže roce. Výsev přezimuje a na jaře se mladé rostlinky přesadí do květináčů. Při množení těchto kultivarů semeny je třeba matečné rostliny izolovat, protože se vzájemně kříží. I tak nemusí být autentické. Ze semen neizolovaných rostlin vyrůstají koniklece i v přechodových barvách, mají různé počty okvětních lístků, které jsou ještě více nebo méně dřípaté. O překvapení nebývá nouze. Pro získání úplně stejných typů rostlin přichází v úvahu množení kořenovými řízky nebo dělení větších rostlin, což je ale dost riskantní. Na jaře před rašením mi jednou u koniklece zmrzly nadzemní části. Po vyrašení náhradních výhonků jsem zjistil, že se vlastně přírodní cestou rozdělil na čtyři díly. Přesadil jsem je na nová stanoviště, kde se tři ujaly.

Tyto malebné kultivary se dobře vyjímají spíše na větších skalkách, na vřesovištích s předjarními vřesovci nebo poblíž menších skalek v sousedství nízkých dřevin. V žádném případě nikoho nezklamou.


2008-06-10 22:20:56
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist