Klub skalničkářů Praha

english česky

Dvojostice - ukázka z čísla 4/2007

Jaroslav Baláž nám ze své nebesky položené zahrádky káže (v zastoupení kněze-misionáře d’Incarvillea) o tom, jak je dobré nezabíjet a nepřehlížet jisté skalničky z čeledi Bignoniaceae.

Ilustrace

Na tuto otázku je pro mě velice jednoduchá odpověď: no, přece proto, že druhy rodu Incarvillea jsou kytky, které jsou v době květu v zahradě nepřehlédnutelné a přitom jde o rostliny nenáročné na pěstování. Také množení semeny je velice jednoduché, a dokonce v příznivých podmínkách dochází k samovýsevům.


Tak, a teď už slyším, jak mnozí majitelé zahrad v oblastech, kde je menší nadmořská výška, začínají protestovat a musím uznat, že asi oprávněně. Poprvé jsem se s takovými protesty setkal už někdy koncem sedmdesátých let. To když jsem navštívil jednu zahradu v Bystřici pod Hostýnem. Když jsem tam chtěl majitelce platit vybrané kytičky, byl jsem odmítnut s tím, že můžu poslat něco zajímavého, čeho mám na své zahradě přebytek. Já, v té době naprostý začátečník, jsem s tím měl samozřejmě velký problém, než mě napadlo nabídnout jako protihodnotu dvojostici -Incarvillea mairei, a protože jsem měl hodně mladých rostlin z výsevu, neodpustil jsem si poznámku, že uvedený druh se u mě množí i samovýsevem. Ale to jsem neměl říkat! Vyslechl jsem si, že to je „ naprostá blbost!“ a to mne tenkrát dost mrzelo... Myslel jsem si, že když Incarvillea mairei roste bez problémů u mě, že tomu tak musí být i jinde [obr. zadní strana obálky]. Až později jsem pochopil,že jsme měli pravdu oba dva a byl mi jasný i důvod, proč tomu tak je.

Celý rod dvojostic Incarvillea a zvláště podrod Pteroscleris, kam většina u nás pěstovaných druhů patří, vyžaduje v zimních měsících sucho, a pokud ho nemají, tak takové zimy jsou pro ně zničující.To se běžně stává v nižších polohách naší republiky, kde i v zimních měsících nejsou vzácné srážky dešťové nebo smíšené.Ve vyšších polohách k tomu tak často nedochází a půda také více promrzá, což má za následek, že rostliny tolik netrpí nadměrným vlhkem. Přemokření půdy se dá lehce předcházet, když již od podzimu rostliny chráníme proti dešťovým srážkám, ale je důležité, aby místo pod krytem bylo dostatečně větrané.Také místa, kde půda více promrzá a k rozmrzání nedochází předčasně, jsou obzvláště vhodná.

Využití dvojostic v zahradě je závislé hlavně na výšce rostlin. Druhy podrodu Pteroscleris se mohou uplatnit jako středně vysoké trvalky na záhonech,vřesovištích nebo mezi nižšími pěnišníky: jsou to Incarvillea delavayi a I. lutea (obě z jihozápadní Číny). Nízké druhy (čínské Incarvillea compacta a I. zhongdianensis, himálajská I. mairei a tibetská I. younghusbandii [obr. 15]) jsou vhodné do skalek, ale najdou uplatnění i mezi nízkými dřevinami, nižšími trvalkami apod.

V kultuře jsou nároky všech druhů podrodu Pteroscleris zhruba stejné. Vyžadují dostatečně teplé stanoviště,výživnou, ale propustnou půdu a suché přezimování. Pokud jsou tyto podmínky splněné, není důvod považovat dvojostice za rostliny choulostivé.

(Ed. - V novém, zářijovém čísle AGS –TIBET SPECIAL- jsou dva poučné snímky Incarvillea younghusbandii: první ukazuje velikou a kamenitou nakloněnou rovinu v nadmořské výšce přes 5000 m, jen lehce osázenou touto vínově červenou alpínkou; ten druhý je portrét se dvěma mocnými a delikátními květy těsně nad minerální zeminou. Škoda, že Britové přecpou stránku pěti obrázky s textem a detail rostliny a estetický požitek z obrazu zmizí. Fotografův komentář je důležitý: druh roste na extrémně suchých stanovištích a jen tající sníh a občasné monzunové přeháňky tam zvlhčují povrch půdy; druh občas tvoří větší kolonie rostlin.)

Protože starší rostliny vytvářejí jeden řepovitý kořen, který je značně křehký a při přesazování dochází většinou k jeho rozlámání, je vhodné již při sázení myslet na to, že s rostlinami se již dále nebude manipulovat.Vhodnější než přesazování je výsev, který můžeme provést i přímo na trvalé stanoviště. Jestliže vyséváme běžným způsobem, tj. do výsevních misek, je třeba vyvarovat se umístění takového výsevu pod sklo, kde rostliny silně padají. Semenáče většiny druhů dorůstají do květu schopných rostlin již druhým rokem, pouze některé druhy přirůstají pomaleji a může trvat šest i více let, než se dočkáme prvních květů ( I. lutea ssp. longiracemosa).

A protože opakování je matka moudrosti, na otázku položenou na začátku si odpovídám: no, přece proto!...


2008-02-20 20:52:19
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist