Klub skalničkářů Praha

english česky

Rhododendron dauricum L.

Jednoho z vřesovištních poslů jara posílá Jaroslav Klíma do každé zahrádky.

Ilustrace

K historii tohoto druhu pěnišníku v naší zahradě se váže jméno dr. van Lochema z Holandska. Ten, ač profesí ropný prospektor, byl nadšeným amatérem v křížení a selekci rododendronů a od něj pocházejí i naše tři výrazně odlišné formy R. dauricum. Menší sbírku jeho selektů nám postupně rozkradli lidé z okolí, a tak nám zůstaly jen formy R. dauricum. Zřejmě proto, že kvetou v období, kdy se kytky ze zahrad méně kradou, a taky asi proto, že nikdo nepředpokládal u takto časně kvetoucího keře, že může jít o pěnišník.

Typový R. dauricum je nepravidelně rostoucí keř něco přes metr vysoký. Keře jsou částečně opadavé s kožovitými, eliptickými listy hustě šupinatými na rubu, 1-3,5 cm dlouhými. Květy jsou růžové nebo růžově fialové, 1,4 – 2 cm v průměru. Tento pěnišník obývá východní Sibiř, Mongolsko, severní Čínu a Japonsko. Kvete velmi brzy na jaře, prakticky okamžitě po tom, co roztaje sníh. Vůni dřeva způsobuje přítomnost látek jako farrerol, quercetin a kyselin syringové, vanilové a 4-hydroxybenzoové, které jsou hlavními, důležitými účinnými složkami pro použití v lékařství (např. horečky, rýma, kašel a některé alergie).

Pro R. dauricum je důležité odlišení od ostatních druhů v rámci sekce Sempervivum. R. dauricum má listy tmavozelené na líci, na rubu jsou rezavě hnědé, většinou přetrvávající přes zimu, kvetou na jaře mezi loňskými listy. R. ledebourii Pojark. má listy světlezelené, které většinou opadají na podzim a mají několik šupin na líci. R. sichotense Pojark. je podobný, ale bez šupin na líci listů. Tato dvě jména se také naleznou v zahradách, není ale zřejmé, co ve skutečnosti představují.

Kultivary jsou četné, např. ‘Arctic Pearl’ - bílý, ‘Hokkaido’ - květy veliké, bílé, pozdější, ‘Midwinter’ - květy svítivě růžově purpurové a otevírají se už v zimě, ‘Nanum’ - zakrslá forma.

Historie našich pěnišníků daurických pokračovala tím, že jsme do spodní, jižní strany zahrady vsadili lísky a v jejich objetí se keříky ztratily. Když jsem se rozhodl lísky zlikvidovat, zase jsme tyto pěnišníky, už metrové, našli. Z toho je vidět, o jak nenáročnou kulturu jde. Mají-li dostatek vláhy, snesou i dost slunce, kvetou pravidelně asi měsíc a jsou mrazuvzdorné do téměř – 30 oC. Pokud jde o substrát, pak našim kultivarům stačí písčitá drnovka s příměsí rašeliny.

Rozhodně za pěstování stojí. Mohou být předehrou k tomu, jak se vaše vřesoviště rozsvítí zářivými barvami asi o měsíc později, kdy už vaše pěnišníky daurické budou dokvétat. Dokážou tvořit pěkný barevný doplněk ke kdoulovcům, zlaticím a dalším jarním keřům, včetně kroucených lísek. A co je dnes důležité – nejsou náročné na péči, nedostatek času je neohrozí.

Použitá literatura:
Griffiths M. Index of Garden Plants RHS 1997
Hieke K. Praktická dendrologie SZN Praha 1978
Hilliers’Manual of Trees & Shrubs Hillier and Sons 4. vydání 1977


2010-12-05 21:39:39
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist