Klub skalničkářů Praha

english česky

Drobné turany pro letní skalku

Farmář semenář Jaroslav Klíma, zdroj neustálé osvěty, selektuje nové letní erigerony do České Kanady nejenom podle úborů, ale podle celkového uměleckého dojmu a skromnosti.

Ilustrace

Turany jsou skromné a skalničkáři opomíjené kytičky, které mohou ve skalce udělat radost právě v době, kdy skalka nehýří květy – v létě. Přitom některé z nich jsou drobné kytičky, které nečiní při pěstování žádné potíže. Snad jen výskyt mšic je může ohrozit. Nejsou zhusta náročné ani na půdu ani na speciální výživu. O těch bych se chtěl zmínit.

Taková suchomilná obyčejnost jako Erigeron nanus Nutt. je zařazována do sekce Asterae a je obyvatelem západní části centra USA, států Idaho, Nevada, Utah a Wyoming. Zde roste v nadmořských výškách od 1900 do 3200 m. Trsnaté rostliny jsou krátce chlupaté s listy čárkovitě obkopinatými, nahloučenými, přímými, max. 4 cm dlouhými. Úbory jsou jednotlivé se žlutým, asi 1 cm širokým terčem, lepkavým, huňatým zákrovem. Paprsků je v květu 15-35 a jsou asi 1 cm dlouhé a my jsme až dosud vždy měli květy bílé. Literatura se zmiňuje o fialové a nachové barvě. Výška v květu nedosahuje 10 cm. Rostliny jsou cenné letním bohatstvím a délkou období květů. To u nás trvá od začátku července do září s maximem v půli července. Jde o druh pro chudé, suché půdy, na plné slunce. Mnoho vláhy mu vadí jak v zimě, tak v létě. Rostliny ze semen kvetou v roce následujícím, a není tedy nutné se zabývat pokusy o jiný způsob množení. Plevelem se ale v zahradě rozhodně nestává, protože samovýsev  jsme na zahradě nepozorovali. Jde o druh velmi nenáročný, vhodný pro pěstitele, kterým udělá radost pěkný vzhled rostlin dosažený téměř bez námahy.

Dalším druhem ze sekce Asterae, který obývá jihozápad i severozápad USA, je Erigeron tener (A.Gray) A.Gray., kde se vyskytuje na suchých skalnatých svazích v nadmořských výškách mezi 1700 a 3500 m. Můžeme jej v literatuře a nabídkách semen také nalézt jako E. caespitosus var. tener A.Gray. Rostliny jsou vybaveny kůlovým kořenem. Bazální listy jsou řapíkaté, obkopinaté až koníkovité, špičaté, různě dlouhé až do 2,5 cm, lodyžní lístky jsou čárkovité. Úbory na lodyze jsou 1-3 s 15 až 40 paprsky dlouhými 0,5 – 1 cm v modré až nachové barvě, vyskytují se ale i formy velmi světlé, téměř bílé. Jde o trsnaté rostliny méně než 15 cm vysoké, které preferují vápenitý podklad, výborně prosperují ve štěrbinách skal s chudou půdou a dobrou drenáží na přímém slunci.

Uvedená sekce drobnějších amerických turanů se dále může doplnit o Erigeron glabellus Nutt., který ve výměnách semen najdeme i jako varietu E. g. var. pubescens Hook. Ten je rozšířen v severní Americe v trávnících v nadmořských výškách 1000 – 3000 m. Výškový rozsah je zřejmě dán distribucí druhu, čím jižněji, tím výše. Jde o trsnatý druh. Jeho bazální listy jsou obkopinaté až kopisťovité, 4-15cm, celokrajné, chlupaté, lodyžní kopinaté. Úborů je 1-15 se zeleným, chlupatým zákrovem, přívěsky jsou 8-15mm dlouhé. Paprsky do 1 cm dlouhé jsou podle literatury nachové, z výsevů lze ale vybrat i téměř bílé. Výška v květu kolísá od 10 do 50 centimetrů a i zde je selekce nutná, abychom dostali pěkné, zakrslé jedince. Rostliny kvetou celé léto, květní lodyhy jsou poněkud poléhavé, u zakrslých forem ale jen mírně nakloněné. Na místě dostatečně zásobeném vláhou prosperují na plném slunci v mírně bohatší, dobře drenážované drnovce. Z výsevu kvetou v dalším roce. Zde musím poznamenat, že výsev semene sebraného ze zakrslých druhů nedává pouze zakrslé jedince, ale opět směsku nižších i vyšších jedinců. Statisticky kvantitativně jsme ale tuto skutečnost neprověřovali.

Já mám velmi rád z amerického kontinentu a z této sekce Erigeron leiomerus A.Gray. Ten je v USA rozšířen v centru země směrem k severozápadu i jihozápadu na skalnatých svazích.
K životu zde je vybaven kůlovým kořenem. Listy jsou lysé, bazální kopisťovité až obkopinaté, tupé a až 7 cm dlouhé, lodyžní listy jsou zkrácené. Úbory jsou po jednom na lodyze, terč je o průměru kolem 1 cm s paprsky, kterých je 15 – 60 o délce cca 1 cm. Výška rostlin v květu se pohybuje mezi 5 a 15 cm. Květy se vyskytují ve škále tmavomodré – bílé. Je to další letní, trsnatý druh s přímými lodyhami pro skalní štěrbinu s dostatkem vláhy a odklonem od slunce a přiměřenou výživou. Velmi mu vyhovují východní expozice. Z výsevu kvetou rostliny v dalším roce, ne ale bohatě. Selekce u tohoto druhu není nutná.

Abych nezůstal pouze u amerických druhů této sekce, zmíním se alespoň ještě o dvou druzích zasahujících na evropský kontinent. Jako prvý bych jmenoval Erigeron eriocalyx (Ledeb.) Vierh., který ve výměnách semen nebo v botanických zahradách najdeme i pod botanickým názvem E. alpinus var. eriocalyx Ledeb. Tento druh má širokou oblast rozšíření z Číny přes Sibiř až do východní Evropy. Zde je součástí trávníkových společenstev alpínských oblastí hor. Tento trsnatý druh má bazální listy kopisťovité, široce řapíkaté, lysé, po okrajích žlaznaté, lodyžní přisedlé. Úbory jsou jednotlivé, s měkce hustě pýřitým zákrovem, zbarveným lila. Květ mívá jako celek 3,5 cm v průměru na jednokvětých lodyhách 10 – 25 cm vysokých, barva je obvykle lila, najdou se ale i jedinci s bílým květem.

Roste dobře na slunci na mírně vlhčím, humózním stanovišti. Vlastní rostliny získané z výsevů neselektujeme, vyšší používáme do trvalkových výsadeb.

Dalším prckem evropského Východu je z této sekce Erigeron epiroticus (Vierh.) Halácsy. Jde o trsnatý turan rostoucí na skalnatých svazích jihovýchodní Evropy.

Druh má bazální listy úzce eliptické až kopisťovité, řapíkaté, špičaté, brvité a chlupaté, úbory má jednotlivé, zákrov silně pýřitý. Kvete světle fialově růžově, květy jsou v průmětu 3 cm na jednokvětých lodyhách do 10 cm po celé léto.

Je to druh pro suché, skalní štěrbiny a plné slunce, zimní i letní nadměrná vlhkost škodí. Druh lze dělit na jaře i na podzim.

Veškeré uvedené turany semeno u nás nasazují a z jarního výsevu klíčí při teplotách nad 10 oC. Z výsevu kvetou rostliny v dalším roce.

Malý zájem o drobnější letní turany je způsoben tím, jak se domnívám, že se neobjevují na našich výstavách skalniček, protože nejsou v době výstavy v květu. Proto jsou asi popelkami v porovnání s turany žlutými a já nevím, jak by mohly ztratit střevíček, který by způsobil, že je půjde hledat královský princ. Dnešní doba nepřeje skromnosti a málo řvavé kráse.

Použitá literatura:
Beckett K. Encyclopaedia of Alpines AGS 1993
Griffiths M. Index of Garden Plants RHS 1997
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3435.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3318.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/e/kvCard.asp-Id=7487.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/d/kvCard.asp-Id=3313.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/g/kvCard.asp-Id=12667.htm
http://www.kadel.cz/skalnicky/c/kvCard.asp-Id=967.htm

foto: autor


2010-12-05 21:37:59
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist