Klub skalničkářů Praha

english česky

Rod pumpava – ukázka z čísla 2/2007, autor Ing. Petr Hanzelka

Rod pumpava, resp. Erodium L’Her. ex Aiton, zná asi řada čtenářů spíše jako docela obtížný plevel s ne příliš atraktivními, drobnými, růžovými květy. V tomto případě jde o Erodium cicutarium (pumpavu rozpukovou). Ovšem i pro skalničkáře se v tomto poměrně početném rodu najde řada zajímavých a velmi hezkých rostlin.

Ilustrace

Pumpavy jsou ve většině rostlinami sušších a slunných stanovišť s dobrou drenáží. V kultuře nejsou příliš rozšířené, za což vděčí zřejmě své ne zcela spolehlivé zimovzdornosti, resp. tomu, že špatně snášejí přílišné zimní vlhko. Jsou proto spíše vhodnější do alpínkového skleníku.

(Edit.: kultivace ve štěrbinových skalkách s ostrou povrchovou drenáží je dostatečnou ochranou proti zimnímu vlhku u mrazuvzdorných druhů jako je Erodium glandulosum [syn. E. macrademum], E. foetidum [syn. E. petraeum], E. saxatile a E. crispum).

K zajímavým a nižším druhům patří např. E. amanum Boss et Kotschy, rostoucí ve východním Středomoří. Listy jsou šedavé, květy smetanově bílé až narůžovělé. Atraktivním druhem je i E. chrysanthum L’Hér. V přírodě obývá horské svahy JV Evropy. Kvete světle žlutě a dorůstá pouze do 15 cm výšky. E. x kolbianum Suend. ex Knuth (E. glandulosum x E. rupestre) má stříbřitě šedé listy, více protáhlé, polopoléhavé lodyhy a poměrně nápadné růžovofialové květy s tmavým okem. K vidění bývá občas odrůda ’Natasha’ s tmavější barvou květů a s trsnatým kompaktním růstem . Zimovzdornost těchto tří uvedených druhů je při dobré drenáži vcelku bezproblémová. Vyhovuje jim stanoviště na plném slunci a velmi dobře snášejí i značně vysychavý substrát. Poměrně snadno se množí stonkovými řízky během vegetace.

Poslední dobou se lze velmi často setkat od odrůdami odvozenými od E. reichardii (Murray) DC. (syn. E. chamaedryoides). Tento druh pochází z Baleárských ostrovů. Tito hybridi jsou prodávání pod jménem E. x variabile a mimo E. reichardii se na jejich vzniku podíle i druh E. corsicum Léman. Lze se např. setkat s odrůdami ’Bishop’s Form’, ’Album’ či ’Roseum’, popř. i plnokvětými odrůdami. Rostliny dorůstají výšky kolem 5 cm a kvetou bílými či růžovými květy. Jejich zimovzdornost je u nás velmi nejistá a spolehlivěji se udrží v alpínkovém skleníku. Obecně jsou vděčnější za trochu chráněnější stanoviště. Milují sice dostatek světla, nicméně plný sluneční úpal a příliš vysychavý substrát jim zcela nesvědčí. Množí se vcelku snadno řízkováním, resp. zakořeňováním dceřiných růžic.

O něco vyšším druhem, vhodným spíše do polostínu a vlhčí půdy, je E. manescavii Coss. s jasně růžovými květy a výškou 20-40 (50) cm. Pochází z oblasti Pyrenejí a dá se množit snadno zimním výsevem nebo i dělením trsů, popř. zakořeňováním listových růžic.


2008-02-20 20:47:55
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist