Klub skalničkářů Praha

english česky

Nekrolog

Jaromír Grulich
*6.1.1932, +8.11.2009

Ilustrace

„Už si nejsem na laně tak jist při pletí v té skalní stěně nahóře“, ....mi letos na jaře řekl Jaromír Grulich. Lopatka a nůžky za pasem v pouzdře proklatě nízko, ve vteřině připraven odstranit nežádoucí plevele. Ač trochu přihrben, vždy s optimistickým úsměvem vítal přátele, známé, zájezdy skalničkářů domácích i zahraničních. To byl nesmrtelný Jaromír, o němž by člověk předpokládal, že se o své skalní miláčky bude starat aspoň do stovky. O to více nás šokovala zpráva o jeho odchodu do alpínkového nebe.

Paní Šťásková mi prozradila několik informací o Jaromírovi. V mládí lezl v horách, obdivoval rostliny a občas si něco i dovezl. Asi v 28 letech začal rostliny vysazovat na zahrádce u domu a maminčina zelenina byla zatlačována do ústraní. Z tohoto stádia už zpravidla není návratu.

Znal jsem Jaromíra Grulicha od svých gymnasijních let, takřka od založení Klubu skalničkářů. Když jsem vyrazil na čundr do Orlických hor, neopomněl jsem ho navštívit. Vždy jsem obdivoval jeho perfektně upravenou zahradu v údolí Zlatého potoka v Sedloňově. Byl mistrem práce s vodou v zahradě. Z hlavního koryta potoka svedl část proudu do několika jezírek spojených malými potůčky a vše vypadalo zcela přirozeně. Mezi potůčky vystavěl velmi členitou skalku. Vlivem jeho vrozeného citu pro rostliny, zelených palců a horského klimatu mu rostla takřka každá alpínka. Skamarádil se s Pepíkem Haldou, duchovním otcem spárových skalek, který se nad něj přistěhoval. Josef založil ve zcela jiném stylu divoké perfektní vrstevnaté skalky, a vzniklo tak místo s největší koncentrací špičkových alpínkářských celebrit v ČR.

Větrné smrště nosí většinou zkázu. Ne však Jaromírovi. Zpustošený les na svahu nad Jaromírovým domem ho inspiroval k novému rozmachu. Pronajal si tento pozemek s obrovskou svorovou skálou, vyčistil od padlých kmenů a začal realizovat přírodní skalku nebývalých rozměrů. Horolezecká průprava mu posloužila k osazování skalních puklin. Divoké suťáky s pařezy zůstaly divokými, jen byly bezvadně osázeny rostlinami hor celého světa. Jaromír dbal i na geografické původy rostlin, a tak to zde rostlo pohromadě jako v přírodě. Horské podmínky navíc umožnily, aby celé dílo vypadalo „horsky“ přirozeně.

Vzniklé monumentální dílo dosáhlo nejen na první stupeň vítězů v ČR, ale i ve světě. Mnohá renomovaná botanická zahrada by se ráda pyšnila takovou skálou, ale chybí jí obojí, genius loci et personae. Vzdejme hold památce „Pana Skalničkáře“, Jaromíra Grulicha.
Vojtěch Holubec


2010-03-09 20:53:08
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist