Klub skalničkářů Praha

english česky

Pterocephalus pinardii - ukázka z čísla 1/2007

Autor článku Zdeněk Zvolánek patří k pravidelným poutníkům po tureckých svatých kopečcích (zasvěcených těm nejosvícenějším skalničkám). Po osmi návštěvách a dvacetileté praxi s květinami Anatolie už umí vyhodnotit rostlinu vhodnou do této rubriky.

Ilustrace

Turecko je pro české prospektory stále zemí zaslíbenou. Je tu bohatá roztodivná, rozmanitá a rozkošná květena: nabízí se 8500 druhů divokých rostlin z čehož 30% jsou endemity. Mnoho tureckých skalniček se usadilo na našich kontinentálních skalkách a patří do této rubriky snadných a vděčných kytiček. Oslavili jsme 20 let prozkoumávání Turecka od Bulharska k Iránu.

Úvodní článek patří Perohlávku pinardovu z čeledi štětkovitých. Druh byl před deseti lety ve SKALNIČKÁCH krátce popsán Josefem Juráškem a Dr. Evou Hanzlíkovou a nyní to už není novinka. V mojí skalkové předzahrádce vystavené ohavnostem kočičích a psích samečků bohulibě roste, kvete a vysévá se asi dvacet perohlávků. Možná jim zde schází pouze ranní kvílení láskou zklamaných tureckých oslů, ale já to nebudu pro jejich potěšení simulovat.


Pterocephalus pinardii

je stepní trvalka rostoucí v nadmořské výšce 2000 - 3000 m. v Centrální Anatolii. Moje rostliny pocházejí z pohoří Ala Dag, kde je půda tvořená z rozpadlých vápenců a v létě tam jen občas sprchne. To určuje způsob mé kultivace: nikdy nezalévám, nepřikrývám a nepřikrmuji je. Dodržování diety a pobyt na čerstvém vzduchu jsou, dle mého soudu, důležité pro dlouhověkost skalniček a skalničkářů.

Perohlávek je jedinečný ve schopnosti postupně kvésti přes celé léto až do zámrazu a přitom to není nějaká letnička, ale trvalka s dlouhou životností. Svědčí o tom habitus prastarých exemplářů v přírodě: přízemní lodyhy jsou zdřevnatělé v síle palce pohádkové přadleny a celek vypadá jako dobře prořezávaná bonsai. Jeho genetické vybavení obvykle nabízí jen dvě barvy: světlounce růžovou a tmavě růžovou. Milan Halada viděl, fotil a nesebral krásný bílý klon v pohoří Ala Dag (mně se stala podobná nehoda na Bolkar Daglari).


Musím dále napsat, že si zajatí perohlávci ponechávají v květu výšku pod 4 cm a jejich dekorativní dečky v minerální půdě nepřesahují šířku 30 cm. Na pevné maličké listy (peřenodílné s třpytivým oděním a složené do malých rozet) se může šlápnout, ale raději mi to při návštěvě nezkoušejte dělat.

Květy jsou uspořádané v polokulatém úboru o průměru do 3 cm. Vnější jazykovité květy jsou výrazně široké. České a latinské jméno rostliny zdůrazňuje vzhled úboru ve stadiu semenném: vypadá jako hlava s péry. Semena, známá jako nažky, tvoří se v chmýru s pérovitým přívěskem a jsou lehce roznášená větrem. V přírodě i v zahradě je mnoho těchto chmýrů prázdných a hluchých, zvláště za dlouhého deštivého počasí. Vždy je třeba ty nejnafouklejší ostnité chmýry roztrhnout a uvidět hnědou nažku (semínko úzké a do 3 mm. dlouhé), chceme-li později vidět něco klíčit.

Článek jsem udělal s mnoha detaily, protože dostupná literatura podává jen chudou informaci o tomto kvalitami bohatém druhu.


2008-02-20 20:43:39
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist