Klub skalničkářů Praha

english česky

Připomenutí - Ferdinand Stolička - ukázka z čísla 4/2008 - autor: David Stádník

Dne 18. června 2008 byla vydána v rámci emise dvou příležitostných poštovních známek „Cestovatelé“ známka v hodnotě 12 Kč ke 170. výročí narození významného moravského cestovatele a přírodovědce Ferdinanda Stoličky (1838 – 1874). Na známce je portrét Ferdinanda Stoličky doplněný jeho jménem a životopisnými daty. V pozadí jsou zobrazeny hory a několik šerpů (viz obr.). Druhou známkou je připomenut český geograf, orientalista a cestovatel Alois Musil (1868 – 1944).

Ilustrace

Autorem výtvarných návrhů emise je ak. malíř Vladimír Novák, autorem rytin je grafik a rytec Miloš Ondráček. Známky o rozměrech 40 x 23 mm na šířku v barvě černé (ocelotisk), hnědé, modré, žluté a modrozelené vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha, a.s., rotačním ocelotiskem kombinovaným hlubotiskem v tiskových listech po 50 kusech.

Kdo to byl Ferdinand Stolička? Určitou charakteristiku uvádí autoři již v nadpise rozsáhlého pojednání v časopise Živa č.3/2006 a č.4/2006 vydávaném Akademií věd České republiky. Uvedená studie se jmenuje: „Ferdinand Stolička – opomíjený zoolog“. Ze čtyř autorů je potřeba uvést zejména p. Jiřího Hrubého, který byl tím, kdo inicioval na bývalém ministerstvu informatiky vydání známky k připomenutí našeho rodáka.

Český geolog, paleontolog a přírodovědec světového významu Ferdinand Stolička se narodil 7. července 1838 v hájovně Zámeček u Kroměříže. Po absolvování gymnázia odešel do Vídně, kde vystudoval geologii. Prováděl mapování ve východních Alpách, v Uhrách a v Dalmácii. Velice brzy odešel do Indie, kde jako paleontolog Indického geologického ústavu prováděl výzkum zejména v oblasti pohoří Himálaj a Karakoram. Na první cestu do Himálaje se vypravil v roce 1864. Během čtyřměsíční výpravy geologicky zmapoval rozsáhlé části pohoří a upřesnil, že jádro himálajského pohoří tvoří ruly, na které navazují prvohorní a druhohorní sedimenty. Přinesl poznatky i z dalších oborů, zejména z ornitologie. Bohužel Ferdinand Stolička zemřel 19. června 1874 ve věku necelých 36 let ve vysokých horách (cca 4 500 m. n m.) při návratu ze třetí himálajské expedice.

Kromě svého hlavního pracovního zaměření (popis paleontologických sbírek v kalkatském muzeu) se do dějin přírodovědných výzkumů zapsal i svými četnými cestami v Indii a střední Asii, odkud vozil živočichy a další přírodniny. Ve Stoličkově době se často jednalo o dosud neznámé živočišné druhy a Stolička je v řadě případů autorem prvního vědeckého popisu např. parosnička pestrá - Ramanella variegata (Stoliczka,1872). Jindy byli do té doby neznámí živočichové po Stoličkovi pojmenováni jinými zoology a dodnes nesou jeho jméno ať již v názvosloví latinském, anglickém, tak i českém např. hraboš Stoličkův – Alticola stoliczkanus (Blanford,1875). V české cestopisné a orientalistické literatuře jsou o Stoličkovi zmínky zejména jako o cestovateli v indickém Himálaji a geologovi, resp. paleontologovi. Donedávna se však v příslušných zoologických disciplínách prakticky vůbec nevědělo, že se Stolička zabýval též rybami, plazy, savci, bezobratlými živočichy, a zejména ptáky a byl také v těchto oborech uznávaným a hojně publikujícím odborníkem. Je nutné doplnit, že německé a anglické články a studie publikoval jako Ferdinand Stoliczka, ale česky nevydal vůbec nic. Jeho „češství“ po obou rodičích je však nezpochybnitelné. Na Stoličkově honosném náhrobku v ladackém Lehu (vystavěn na náklady britské vlády) je navíc uvedeno, že pocházel z Moravy.
A proč se o Ferdinandu Stoličkovi zmiňujeme v našem časopise věnovaném prakticky jen skalničkám? Je to velice jednoduché. K uctění práce tohoto Čechy, Moravany a Slezany zapomenutého vědce byl totiž pojmenován, kromě jiných rostlin, jako např. Waldheimia stoliczkae, také jeden z „přírodních“ lomikamenů – Saxifraga stolitzkaea DUTHIE ex ENGLER et IRMSCHER,1919.

Tento lomikámen pochází z Himálaje. Patří k těm celkem dobře pěstovatelným i v našich nížinných podmínkách. Můžeme ho pěstovat jak ve studeném skleníku, tak i na skalce nebo v korytu.

Tak jako každá vysokohorská kráska se nám i Saxifraga stolitzkaea odmění za vhodné pěstební podmínky. Zjednodušeně řečeno: nohy v chladu a vlhku, hlava v mírném průvanu. Ideální jsou vlhké skalní štěrbiny odkloněné od sluníčka. Je spokojená v normálním substrátu.
Splníme-li požadavky tohoto lomikamenu, odvděčí se nám zajímavým květem brzy na jaře. V kultuře (podmínky Prahy 4) kvete relativně brzy a to v březnu, resp. začátkem dubna v závislosti na průběhu zimy. V přírodě ve výškách nad 3000 m n.m. kvete samozřejmě mnohem později. Bílý květ (podle literatury leskle hedvábitě bílý) přechází na konci kvetení do slabě narůžovělé barvy. Květenství je vrcholík, jehož větvičky jsou zakončeny 2 až 3 květy. Korunní lístky jsou zvlněné a prohnuté ven z květu, někdy až jakoby převislé. Lodyha je zelená a olistěná. Trsy jsou husté, mírně vyklenuté. Listy růžic jsou vápencem silně inkrustované. Zájemci najdou detailnější popis v Horný, Webr: LOMIKAMENY SEKCE POROPHYLLUM (Praha 1985) nebo také v publikaci W.Harding: SAXIFRAGES (1992).

Ze sebraných semen v přírodě byl vyselektován kultivar S. ‘DUNCAN LOWE’, pojmenovaný podle anglického malíře a pěstitele skalniček. Tento semenáč se liší od Saxifraga stolitzkaea méně vápencem inkrustovanými listy, kratšími lodyhami a kompaktním květenstvím. Korunní lístky jsou ploché, prakticky nezvlněné. Velmi bohatě kvete.
Pro svoje robustní růžice a typický tvar květu byl Saxifraga stolitzkaea použit jako jeden z rodičů u řady nových kultivarů S. ‘Kay Bacci’, S. ‘Luca Della Robbia’, S. ‘Andrea Cesalpino’, S. ‘Francesco Redi’, S. ‘Galileo Galilei’, S. ‘Pierantonio Micheli’, S. ‘Allendale Allure’, S. ‘Allendale Ambience’, S. ‘Allendale Duo’, S. ‘Faliero Bacci’, S. ‘Andrea della Robbia’, S. ‘Goring White’, S.’Waterperry Gold’, S. ‘Dora Ross’, S. ‘Irene Bacci’.

Zůstává poslední otázka. Proč botanik John Firminger Duthie (1845-1922) pojmenoval lomikámen z Himálají po našem krajanovi Ferdinandu Stoličkovi?
Po prostudování všech mně dostupných zdrojů si dovolím vyslovit následující hypotézu. Oba vědci, i když John Duthie byl mladší, se díky svému odbornému zaměření a životním osudům pohybovali v Indii. Lze předpokládat, že pokud se Duthie nesetkal osobně s F. Stoličkou, tak jistě znal výsledky jeho cest. A odtud to již byl jen krok k vytvoření „pomníku“ u nás bohužel skoro zapomenutého Ferdinanda Stoličky.


2009-02-17 15:53:24
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist