Klub skalničkářů Praha

english česky

Moje zkušenosti s pískovým záhonem - ukázka z čísla 3/2008

Zdeněk Řeháček elegantně zakončuje seriál článků o nové kultivační technice.

Článek Rona Beestona ve Skalničkách 4/07 mě přiměl k tomu, abych se pokusil shrnout svoje dosavadní zkušenosti s pěstováním skalniček v čistém písku. Já jsem ale ten pískový záhon vybudoval speciálně pro suchomilné skalničky.
Totiž podobně jako se Ron inspiroval článkem z roku l980, mně byl inspirací mnohem pozdější článek Michaela Slatera v časopise americké NARGS z jara l998. Autor si v něm liboval, jak se mu daří tímto způsobem pěstovat suchomilné rostliny ze západu USA v jeho zahradě v Pensylvánii, na severovýchodním konci Spojených států, kde je mnohem větší množství srážek.
Zdůvodňoval to v podstatě tím, že písek neobsahuje žádný organický materiál, a proto ani žádné patogeny, které by způsobovaly plísně a hniloby, a také, že hrubý písek je dobrý drenážní materiál, který rychle propouští vodu a na povrchu rychle vysychá.
Protože mám rád americké skalničky, které pocházejí převážně z oblastí, kde je malé množství srážek a často mi ve skalce odcházely, zejména Townsendie, hned v létě toho roku jsem svůj pískový záhon vybudoval. Je to obdélníkový záhon o rozměrech 1,2 x 2,4 m, který obsahuje jen 20 cm silnou
vrstvu hrubého betonářského písku položenou na normální zahradní zemi. Neudělal jsem ho zvýšený oproti okolnímu terénu o 70 cm jako Ron (to jsou anglické moresy, které jsou zřejmě vynucené jejich mokrými a poměrně teplými zimami), ale jen právě o těch 20 cm. A vlastně ani to ne, protože naše
zahrada je na mírném svahu a povrch pískového záhonu musí být vodorovný, protože deště by ho nakonec stejně „zplanýrovaly“. A tak dvaceticentimetrová obruba je jen na severní straně, na jižní je povrch písku zároveň s okolním terénem, ale je obrouben zapuštěnými kameny. Dno pro pískovou vrstvu
je samozřejmě také vodorovné, takže jsem ho na jižní straně o těch 20 cm zahloubil. Ale možná že jsem to měl udělat přece jen o 10 cm vyšší. Po navezení písku jsem dovnitř umístil jen tři kameny, které mi zbyly ze stavby skalky, takže to vypadá skutečně jako záhon, rozhodně ne jako skalka. Není to tudíž žádná krása, ale šlo mi o to, vyzkoušet jeho funkčnost. Když jsem pak do písku sázel rostliny (což dělám dodnes, protože i v něm odcházejí), vyklepal jsem z kořenů veškerý původní substrát a sázel jen holé kořeny. Dnes, po osmi letech, musím přiznat, že výsledky jsou všelijaké, dobré i špatné. Úplně jsem se zklamal v případě mých milých Townsendií. Přes léto, po jarní výsadbě, rostou i kvetou dobře a jsou krásné. Jenže v příštím jaru už nejsou, stejně v zimním vlhku uhnijí. A v zimě přicházím někdy i o jiné rostliny. Ale zase tak úplná katastrofa to není. Některé druhy jdou dobře, někdy se až divím, a obecně mohu říct, že jsou většinou kompaktnější a hezčí, než ve skalce.
V průběhu těch osmi let se mi zde nejvíc osvědčily písečnice, mařinky a eriogonona. Z písečnic jsem zkusil jen dvě suchomilné turecké, Arenaria pseudoacantholimon a A. lede- bouriana. Ale žádný div, to jsou jediné snadné rostliny, které jsem zde vysadil a je vlastně té pískové plochy pro ně škoda.
Mařinky Asperula caespitosa a A. daphneola jsou pěkně kompaktní a dobře kvetou. Ta první je tam už pět let, druhá dokonce sedm. Eriogonum ovalifolium je zde už 6 let a má průměr asi 20 cm. E. thymoides a E. kennedyi, které mi ve skalce nechtěly kvést, zde kvetou každý rok. Robustnější E. lobbii se nějak nechce rozrůstat, ale přežilo už 4 zimy. Překvapily mě některé pochybky. Turecká Androsace villosa, jejíž semena
jsem si přivezl z klubového zájezdu v r. 1998 z velmi suchého prostředí průsmyku Kop, je zde od r. 1999, rozrůstá se do velmi kompaktního koberečku a kvete. A. lehmanniana, která je americkou obdobou evropské A. chamaejasme a pochází ze sušších oblastí Skalistých hor, je v tom mém písku už 4 roky, ale jednou se část bochánku v horkém létu spálila. Největším překvapením pro mne byla himálajská A. lanuginosa (ale pochází z malých výšek),která zde dobře prospívá a je kompaktnější než jinde.
Z dalších úspěšných rostlin musím jmenovat především žlutě kvetoucí Erigeron chrysopsidis, který původně rostl na nedaleké travertinové skalce. V písku se objevil sám a už má kolem sebe i další semenáčky. I jiné Erigerony jdou v písku dobře, konkrétně velmi kompaktní E. montanensis nebo E. compositus. Miniaturní E. uncialis var. conjugans ale nepřežil už první zimu. Asyneuma limonifolium je krátkověká, ne-li dvouletá, ale dobře zde kvetla a byla nižší než ve skalce. Alyssum handellii z řeckého Olympu roste už 7 let a je krásná.Turecký svlačec Convolvulus compactus vytvořil během tří let bochan
o průměru asi 20 cm, dobře kvetl, ale další zimu přece jen nepřežil. Už mám za něj ale náhradu. Americká složnokvětá Heterotheca jonesii se pěkně rozrůstá, není vyšší než 2 cm a kvete po celé léto až do podzimu. Andryala aghardii (7 let) kvete a semení se. Když jsem před 3 lety dostal od přátel novozélandskou Raoulia australis, zkusil jsem ji také vysadit do písku. Rozrostla se do koberečku, který má už skoro 30 cm, kvete a zatím drží. Tím povzbuzen jsem tam vysadil i Raoulii hookeri, ale ta má za sebou teprve jednu zimu. Jiné suchomilné rostliny dopadly hůř. Turecká Silene echinus rostla a kvetla
několik let, ale když byl její pichlavý bochan už asi 30 cm, uhnila v zimě v krčku. Penstemony P. caesius a
P. paysoniorum úplně zklamaly, podobně jako zatahující Silene hookeri, která ve všech případech po první zimě nevyrašila. Ani Lamium armenum, Veronica bombycina nebo americký Astragalus utahensis první zimu nepřežily.
Teprve krátce zde zkouším další rostliny, o kterých se domnívám, že by jim podmínky pískového záhonu mohly vyhovovat. Je to např. Phacelia sericea, Douglasia laevigata a D. montana, Androsace incana a A. sericea, Phlox pulvinata, Penstemon hallii a P. eriantherus, který má už jednu zimu za sebou.
Na konec bych ještě měl dodat, že na zimu nic v pískovém záhonu nepřikrývám, to by ten písek ztratil svůj smysl. A v létě, když je delší dobu sucho, zalévám. Květa se mi sice pošklebuje že ty suchomilky zalévám, ale když hrábnu do písku a vidím, že 10 nebo i 15 cm pod povrchem je sucho, nevydržím to. Fakt ale je, že dosud nikdy mi žádná rostlina nezačala vadnout suchem.


2008-12-02 21:44:40
Vložil(a): Jan Beneš
TOPlist